(Jak bylo řečeno Joie Bose)
Každý den, když se probudím, mě pohltí ticho v domě. Už je to pár měsíců, co takhle žiju. Poté, co jsme byli spolu 30 let, být opět single bude svoboda, o které jsem si vždy myslel. Ale není. Zajímalo by mě, jak dnešní dívky zůstávají samy a nikdy se nechtějí vdávat. Jak mohou někteří opustit své manžely a zůstat? Nemohl jsem. Asi proto mě opustil.
Zmocňuje se mě stále se opakující strach. Co když splachování na záchodě nefunguje? Neznám dům instalatéra. Do deníku jsem si zapsal počet nových instalatérů, kteří byli inzerováni v novinách. Ale bojím se mu zavolat. Co když je nový instalatér zloděj nebo dacoit? Viděl jste počet trestných činů, které se staly? Loupež za bílého dne! Vražda. Znásilnění. Dřív jsem si myslel, že nechají starou ženu být, ale ne! Můj manžel mi ukázal v novinách zprávu o tom, jak byla znásilněna a zabita stará dáma ve věku 85 let. Ano, mám číslo na policejní stanici, ale ne vždy zvednou telefon. Pamatuji si jen telefonní číslo manžela, ale nezvedne, když zavolám.
Pamatuji si jen telefonní číslo manžela, ale když zavolám, nezvedne to.
Když jsem mu volal každý den
Volal jsem mu každý den, než jsem odešel z domu z pevné linky na jeho kancelářský telefon. Když pak přišly mobilní telefony, byl jedním z prvních, kdo je měl. Nejprve to bylo 6 číslic, pak to bylo 7 a 10 číslic – jeho telefonní čísla. Mám je všechny nazpaměť. Asi na ně nikdy nezapomenu. Stále vytáčím všechny varianty. Nikdo nezvedá. Pouze digitálně nahrané hlasy říkají věci. Přál bych si znovu slyšet jeho živý hlas. Kéž by se mnou mluvil. Požádal bych ho, aby mi přinesl chleba.
Související čtení: Zapište si na kartu sympatie, když někdo ztratí manžela
Nerad chodím kupovat chleba. Vždy přinesl jinou odrůdu – někdy ovocnou, kořeněnou, jindy celozrnnou vícezrnnou. V těchto dnech jsem přestal jíst chleba.
Donesl by mi i pečivo. Nikdy jsem ho o to nežádal, ale ví, že se mi to líbí. Jahodové pečivo nebo máslový byl můj oblíbený. Miloval jsem i zmrzlinu. Po večeři jsme měli zmrzlinu jako dezert. Zapnul by televizi. Dívali bychom se na filmy. Ráno mi předčítal zprávy, když jsem nám připravoval snídani. Chléb a vejce. Posledních 30 let jsme měli chléb a vejce každý den. Teď mám kukuřičné lupínky. Od té doby, co odešel, jsem neměl pečivo ani zmrzlinu. Doufám, že zazvoní a on přijde, s chlebem, pečivem a zmrzlinou. On ne. Neudělá. Mrtví lidé to nedělají. Je těžké si myslet, že je mrtvý, ale když to neřeknu, nezdá se to být skutečné.
Související čtení: Čeho lituji poté, co můj partner zemřel
Klikli jsme, jakmile jsme se potkali
Jednu neděli v 80. letech jsem se vracel z kostela, když jsem se rozhodl jít raději do pekárny. Koupil bych nějaké zázvorové sušenky pro své rodiče, kteří byli oba doma. Matka byla nemocná a otec ji neopustil ani kvůli Kristu. Tam jsem ho potkal. Byla tam dlouhá fronta. Zdvořile mi dal na řadu. Něco cvaklo. Rozhovor, který toho dne začal, neskončil, dokud nebyla jeho rakev uzavřena.
Neměli jsme žádné děti. Měla jsem nemoc a žádné modlitby ani léky ze mě neudělaly matku. Tak jsme se stali rodiči psů. Měli jsme zatím tři a poslední nám před třemi lety vzal náš dobrý pán. Poté jsme se rozhodli, že si žádné nenecháme. Oba jsme stárli. Vždycky jsme si mysleli, že půjdu první, protože byl o 4 roky mladší než já. Byl také zdravý. Měl jsem cukrovku a už pár let mi selhává zrak. Ale kdo by si myslel, že to bude on? Pořád tomu nemůžu uvěřit.
Nancy je moje neteř a po jeho odchodu mě chtěla vzít s sebou do Sydney. Ale existují rostliny, které měl můj manžel rád a já se o ně musím starat. Vím, že nebudu dlouho žít. Ale každou vteřinu, co jsem naživu, mi chybí.
Odborné rady, jak se vyrovnat s pocitem prázdnoty po rozchodu
Váš příspěvek nepředstavuje charitativní činnost dar. Umožní vám to Bonobology i nadále přinášet nové a aktuální informace v naší snaze pomáhat komukoli na světě naučit se dělat cokoli.
Nedokážu si představit tvou bolest nebo ztrátu, ale vím tak hluboce, jako tě tvůj manžel miloval, že by nechtěl, abys i nadále žila sama a pomalu umírala na zdraví a osamělost… jdi žít se svou neteří a zažij jiný život a počítat s požehnáním, že jste poznali a milovali někoho, kdo byl ve vašem životě jako zázrak
Vím, že žádná slova by nikdy nestačila k vyjádření toho, čím si musíš procházet. Ale pak, přemýšleli jste někdy nad tím, že jste se utápěli v smutku z jeho ztráty a rozhodli jste se přehlédnout všechny dny, kdy žil, a soustředit se na jeho smrt, místo toho na jeho nepřítomnost? Třicet let sounáležitosti. Jste tak požehnáni, že jste spolu strávili tak dlouhou dobu. Uznejte toto požehnání a pochopte, co by po vás váš milovaný chtěl, až bude pryč. Pochopte, že jste tak ztraceni v jeho paměti, do té míry, že jste začali ztrácet sami sebe, není něco, co by po vás chtěl. Pochopte, že přítomnost vašeho milovaného není potvrzena rostlinami na vašem balkóně, ale tím, jak se rozhodnete milovat a starat se o sebe a nesete v sobě všechno jeho teplo, všechnu jeho esenci. Tak ho rozesmíváte tím, že budete žít naplno jednou za den. Doufám, že se rozhodnete, aby se usmíval tím, že se budete usmívat každý den úplněji.
Srdcervoucí! Bolest se nedá s nikým sdílet. To, co ženě zůstalo, bylo prázdné místo! Nikdo na této planetě to nemůže splnit! Bůh žehnej všem
Ztráta partnera je jednou z nejbolestivějších zkušeností, kterou člověk může zažít. Můžete se cítit ztracení a uvízlí, nepohodlné činit i ta nejmenší rozhodnutí. Ale emocionální bolest se nakonec zahojí. Budete se muset přestěhovat a prožít zbytek života. Mnoho lidí zažívá velkou ztrátu, ale po určité době jistě najdou způsob, jak žít smysluplný život, a tak můžete…