Sitara vypráví svůj smutný příběh
Obsah
„Pamatuji si ten den, den v měsíci, kdy jsem dostala výplatu. Když jsem vešla do dveří a objala svou dceru, můj tchán, sedící u jídelního stolu, mi řekl, abych druhý den dala výpověď a dala měsíční výpovědní lhůtu. ‚Máma je nemocná a ty musíš sedět doma a starat se o ni. Teď už toho bylo dost,‘“ řekl. Byla jsem zmatená, když tchán odešel do svého pokoje. Devan, můj manžel, nic neřekl a následoval ho do pokoje jeho rodičů. Zeptala jsem se pomocnice v domácnosti, co se stalo. Řekla mi, že máma upadla v koupelně a nikdo jí nepomohl.“
Když jsem to uslyšel, šel jsem se na ni podívat. „Kdybys byl doma, nic by se jí nestalo. Tak se na ni podívej,“ řekl můj tchán. Tchyně se na mě, když jsem s ní mluvil, nedívala. Okamžitě jsem měl pocit, že se proti mně něco chystá.
Dokonce i Devan se na mě zdál naštvaný. Řekl mi, že máma je stará a potřebuje péči na plný úvazek, a proto se táta rozhodl, že dám výpověď v práci a zůstanu doma, abych se o ni staral.
Kde jsem to byla? Máma byla nemocná, táta se rozhodl, že dám výpověď a postarám se o ni, a můj manžel rozhodnutí schválil a požádal mě, abych se podřídila. Na nic se mě neptali ani jsem nežádala žádné vysvětlení, prostě jsem musela dát výpověď a zůstat doma.
Nikdy jsme si spolu nerozuměli
S mámou jsme krátce po mém návratu z líbánek prožili studenou válku. Je narcistická, sebestředná, dramatická a vždycky hraje oběť. Doma si určuje pravidla a dokonce podle nich přiděluje úkoly. Respektuji fakt, že je to její domov a ona rozhoduje, ale to nikomu nedává právo rozhodovat o mém životě bez mého souhlasu.
V podstatě jde jen o zásadní střet osobností, názorů, životního stylu a hodnot mezi mnou a mámou. Chápu její hodnoty a dobu, do které patří, ale stejné porozumění od ní nedostávám. Proto jsme vždycky žili s duchem mezi sebou. Ona ducha trvale zasadila i mezi mě a mého manžela.
Řekla jsem manželovi svůj názor
Řekla jsem manželovi, že v práci nedám výpověď a že musíme najít alternativní možnosti péče o mámu. Byla jsem vychována k tomu, abych se k lidem chovala s respektem, a snažím se lidem zavděčit, často na svou vlastní škodu, ale moje kariéra pro mě není zábava a rozhodnutí je jen na mně.
Pokud jde o jeho rodiče, manžel mě nechává živit se sama. Po několika hodinách probírání hranic s manželem a dohody, že to téma s nimi probere, jsme na ten den uzavřeli příměří.
Bohužel se k tématu několik dní nevyjádřil a můj tchán se mě zeptal, jestli jsem podal rezignaci. Takže jsem musel zasáhnout a vymezit hranice. Udělal jsem to přímočaře a asertivně, protože rodina nechápe jemnost.
Tohle pro mě byla velká věc a byla jsem naprosto vystresovaná, protože jsem sváděla bitvu tři proti jednomu. Můj manžel se na mě zlobil, že jsem o tomto tématu mluvila bez větších emocí. Myslel si, že je nefér, že se k jeho rodičům nechovám stejně jako ke svým. Mluvila jsem s nimi o všech problémech, které jsme měli, a proto jsem totéž dělala i s jeho rodiči. Nebylo to snad rovné zacházení?
Pokud jsou moji rodiče moje zodpovědnost, nejsou tvoji rodiče tvoje?
Můj manžel mi pak položil tu nejvýstižnější otázku: „Kdyby tvoje matka onemocněla, nedala bys výpověď a nestarala se o ni?“ Tehdy jsem musela věci uvést na pravou míru. Řekla jsem mu: „Za prvé, v mé rodině se nikomu nenutí žádná rozhodnutí. A kdyby to bylo vůbec potřeba, rozhodla bych se a odešla z práce. Pokud jsem ochotna dát výpověď kvůli své matce, měl bys zvážit i ty.“
„Jestli jsem ochotný dát výpověď kvůli matce, měl bys zvážit i ty.“
Byla jsem zděšená, že jsem byla první volbou. Táta a můj manžel vedou firmu společně, takže se můžou střídat v práci doma. Pracuji jako viceprezidentka pro lidské zdroje v nadnárodní společnosti a nemůžu opustit tak lukrativní práci, ke které jsem se vypracovala. I když jsem byla těhotná a kojila dceru, plánovali jsme s manželem, že si práci udržím. Dřela jsem s tím, ale obojí jsem zvládala tak dobře. Tak proč existuje nutkání, abych dala výpověď? Nemohla jsem to pochopit.
Moje tchyně mi pak řekla, že snacha by měla zůstat doma a starat se o rodinu, a že je milá tím, že mě nechává pracovat. Tak mi řekla, že je čas se obětovat pro rodinu.
Jsme tak odlišní, je to pro mě těžké
Není to vlastně špatný člověk, ale možná kvůli našim odlišným hodnotám jsem ji těžko chápala. Po té události to dosáhlo bodu, kdy jsem při každém pohledu na ni cítila obrovský stres a adrenalin a začala jsem zpochybňovat všechna rozhodnutí v mém životě, která mě nutila zůstat ve společné rodině. Je to pasivně-agresivní člověk, takže jsem se s ní prostě naučila jednat. Dokud mi otevřeně neřekla, že má problém, předpokládala jsem, že je v pořádku. Tímto jsem zahájila otevřený dialog.
Bylo mi jasné, že v práci nedám výpověď a že podpora jednoho člena rodiny je stejnou odpovědností všech doma. Řekla jsem tchánovi, že všichni společně najdeme řešení a že se můžeme v péči střídat. Nebylo to dobře přijato a označili mě za sobeckou, ale věděla jsem, že si musím stanovit hranice a ty dodržovat.
Můj problém se může některým lidem zdát dost složitý. Potřebuji ve svém životě trochu nadhledu.“
Toto bylo vyprávění Sitary. Rozhodla se pro svou kariéru, ale její rodina v ní vyvolávala pocit sobeckosti. Proto chtěla získat nadhled.
Poradce radí
Musíš akceptovat, že tchyně je jen součástí tvého manželství. Bude součástí tvého života, dokud jím bude tvůj manžel. Nebudeš manžela přesvědčovat, že jeho matka je zlá a hrozná a že by se měl osvobodit, protože její hodnoty se s těmi vašimi neshodují. Takže tyto dvě věci prostě řekni nahlas a jasně. Tchyně se nezmění ani neodejde.
Udělejte pár emocionálních kroků zpět a uvědomte si, že to, co vám dělá, většinou není osobní. Pravděpodobně se tak chová ke všem, když je naštvaná. Může to být také chladný boj o moc, protože má pocit, že nemá žádnou moc, nebo si chce veškerou moc udržet doma.
Mentálně rozdělte moc. Nechte ji, aby si ponechala to, k čemu má silné city, ale vy si musíte ponechat moc tam, kde je to pro vás důležité. Oba byste měli přinést potřebné oběti a kompromisy pro štěstí rodiny.
Váš příspěvek nepředstavuje charitativní činnost dar. Umožní vám to Bonobology i nadále přinášet nové a aktuální informace v naší snaze pomáhat komukoli na světě naučit se dělat cokoli.
Zdá se mi, že nechápu, proč svatba znamená, že jste povinni se starat o své tchánovce. Je to smlouva, kterou jsem podepsal/a, že mám také odpovědnost vůči nim? Dělá mě to necitlivou a sobeckou, když nechci opustit svou práci a svou vášeň, abych mohl/a zůstat doma a starat se o své tchánovce?
Jen letmý pohled na společnost ovládanou muži!!! Na rozhodnutí té dámy nevidím nic špatného!! Je statečná a odvážná. Mluví sama za sebe! Vynikající typ ženy.