Poznámky lásky a celoživotního štěstí

(Jak vyprávěl Aarti Pathakovi)
Co dát muži, který má všechno?

S manželem jsme oslavili asi 25 let manželství a dosáhli jsme takového bodu, kdy jsme měli všechno, co jsme potřebovali a za co jsme si mohli koupit. Za pár dní měl narozeniny a já jsem si dělala starosti, protože jsem se nemohla rozhodnout, co mu k jeho výjimečnému dni koupit. Oblečení, boty, manžetové knoflíčky, drobnosti se zdály být tak zastaralé; musela jsem mu dát něco speciálního.

Vysokoškolské miláčky

Poprvé jsem ho potkala hned po dokončení vysoké školy. Zamilovali jsme se do sebe a krátce nato se vzali. Pamatuji si ty šílené, opojné první roky našeho manželství. K jeho prvním narozeninám po svatbě jsem horečně prohledávala papírnictví a nakupovala tolik potřeb, že bych z něj mohla vyrobit narozeninové přáníčka všeho druhu na celý život! Celé dny jsem seděla v kuse, malovala, stříhala, lepila, barvila, sypala, skicovala… nakonec jsem měla připravené desítky narozeninových přáníček.

Nikdy by mě nenapadlo, že bych mu měla koupit dárek! Na vysoké škole a v dřívějších dobách mého studia jsme si sami vyráběli dárky pro naše přátele a blízké – částečně proto, že to bylo vše, co jsme si mohli dovolit, ale hlavně proto, že dárek byl dílem lásky.

Vynikala jsem v umění a řemeslech a milovala jsem výrobu přáníček.

Všechny karty, které jsem poslal/a

Před pár lety, když jsem se prohrabávala skříní a hledala nějaké papíry, jsem si všimla vzadu na polici úhledně zabaleného balíčku. Zvědavá jsem ho vytáhla a otevřela. Uvnitř pečlivě uchovávala všechna přáníčka, která jsem pro svého manžela vyrobila. Rok co rok přidávala, dokonce i ta menší a jednodušší přáníčka tam byla. Každé jedno. Přejela jsem po nich prsty, mnohá už byla křehká, květiny na nich zaschlé, třpytky rozmazané a částečně vybledlé. Přáníčka byla stále hezká, s reliéfními krátkými milostnými básničkami napsanými před dávnými časy, které mi připomínaly záplavu vzpomínek na naše první společné roky.

K některým narozeninám byly jen jednoduché ručně psané vzkazy na obyčejném papíře; z let, kdy byly děti malé. Některé roztomilé se objevily tam, kde si na ně děti čmáraly společně se mnou. Pak tam byly vzkazy, které mi zvlhčily oči; byly z let, kdy jsem se potýkala s rakovinou. Sama jsem byla sirotek: on a jeho rodina mi byli v té době neochvějnou oporou.

Jak mladí jsme byli

Byly tam nějaké nedávné pohlednice. Na jedné z nich byla nalepená naše fotografie. Tu fotografii jsem milovala z tolika důvodů. Vlasy mi zase dorostly a měla jsem nový střih. Ten den jsem se po dlouhé době cítila uhlazená a zdravá. Objímal mě kolem ramen a držel mě, jako by mě nikdy nechtěl ztratit, hlavu měl trochu nakloněnou ke mně. Dlouho jsem na fotografii zírala... a pak jsem vše úhledně vrátila na místo, kam jsem to našla. Konečky prstů se mi leskly třpytkami a barvami z pohlednic, stejně jako tváře, kterými jsem si utřela slzy.

Když jsme šli ten večer spát, zeptala jsem se ho na ten balíček karet. „Samozřejmě, že jsem si všechny ty krásné kartičky schoval, každou z nich,“ tiše odpověděl. Pak mě objal a pomalu jsme usnuli.

Co dát muži, který má všechno a dal vám celoživotní bezpodmínečnou lásku a štěstí?

No, můžeš mu prostě dát víc lásky.

A pokud budete mít štěstí, strávíte s ním dalších 25 let.

Váš příspěvek nepředstavuje charitativní činnost dar. Umožní vám to Bonobology i nadále přinášet nové a aktuální informace v naší snaze pomáhat komukoli na světě naučit se dělat cokoli.

Podívejte se na náš redakční proces

Seznamte se s naší revizní radou

Sdílejte zpětnou vazbu

Jaká je vaše zpětná vazba?

×

Ochotný Nahlásit chybu Ostatní

Odeslat