Moji Toxičtí In-Laws nepustí ani poté, co jsme změnili města

Jsem vdaná a žiji s manželem v Bengalúru. Zpočátku jsem bydlela s manželem a tchánem v mém rodném městě. Oba jsme pracovali pro stejnou organizaci. Seznámili jsme se v naší firmě a vzali jsme se loni, po roce známosti. Moji tcháni jsou na manželovi finančně závislí. Nikdy jsem s tím neměla žádné problémy. Problém se ale začal objevovat brzy po naší svatbě. Moji toxickí tcháni začali po manželovi požadovat více peněz, protože chtěli s manželovými penězi pomáhat své dceři (mé švagrové). To byl běžný trend i před mou svatbou. Když můj manžel po svatbě začal odmítat, začali se ke mně i k mému manželovi chovat špatně.

Moji toxickí tcháni nám ztrpčovali život

Snažili se mezi námi vyvolat nedorozumění. Emocionálně vydírali mého manžela. Začalo to mezi námi vytvářet odstup. Několikrát jsem dokonce uvažovala o rozchodu. Ale přestala jsem, protože svého manžela miluji.

Přesunuli jsme města, abychom byli od nich dál

Už mě ta situace nebavila, a tak jsem se začala ucházet o práci mimo své rodné město. Po pár měsících jsem měla štěstí a jednu jsem dostala. Asi před 5 měsíci jsme se přestěhovali do Bengalúru. Moji tchánovi jsou pořád toxičtí a nedají mi ani šanci se o mně vyjádřit. Nicméně jsem s nimi přestala veškerou komunikaci.

Ale kompromisy, které jsem po svatbě udělala, ať už finanční nebo psychické, a klid, který jsem ztratila, ze mě udělaly negativního člověka.

Stal jsem se velmi negativním člověkem

Rozčilují mě maličkosti, necítím se šťastný. Ani firma, ke které jsem se přidal v Bengalúru, mě nenadchla, necítím tu horlivost a nadšení, které jsem cítil v předchozí organizaci. Stávám se podrážděnou, depresivní, frustrovanou a bezmocnou duší.

Nemám chuť chodit do kanceláře, hledám si důvody, proč si vzít dovolenou. Ráda jsem doma a nic nedělám. Nerada se elegantně oblékám. Miluji svého manžela, ale ztrácím zájem o fyzický vztah. Mám pocit, že ztrácím roky a všechny mé sny a ambice se nikdy nesplní. Finančně si nevedeme moc dobře, protože manžel před svatbou hodně utratil za rodiče a sestru, ale nikdo mu s manželstvím nepomohl, ani otec, musel si vzít půjčku.

Moji tchánovci jsou sobečtí, ale manžel si to neuvědomuje.

Ani během našeho stěhování mu jeho rodiče nepomohli. Ačkoliv otec chtěl, matka ho zastavila. Oba jsme si museli všechno dělat sami. I po příchodu sem do Bengalúru ho rodiče nadále citově vydírají a žádají o peníze.

Můj manžel je emocionální člověk, dělá všechno z lásky ke svým rodičům. Cítí to jako svou zodpovědnost. Souhlasím s tím, ale zajímalo by mě, kdy pochopí, že jsou tak sobečtí.

Mám pocit, že nedokážu ničeho dosáhnout

Bojím se, že mi tikají biologické hodiny a necítím se finančně silní na to, abychom převzali zodpovědnost.

Oba rádi cestujeme, ale nemůžeme, protože musíme šetřit, a taky chceme mít vlastní dům. Nevím, jak to všechno zvládneme. Stávám se hrubým člověkem, pořád jsem podrážděný. I sebemenší vtip mě rozzlobí.

Někdy mám chuť se zabít, ale zároveň mám své rodiče a manžela moc ráda a nechci jim ublížit.

Nevím, co mám dělat!!

Drahá paní

Chápu, co říkáš, a psychické a emocionální problémy, kterým momentálně čelíš, tě vyčerpávají. Představovala sis úplně jiný život, když sis bral/a, a zdá se, že plány, které sis vytvořil/a, se hroutí. V takových situacích je naprosto pochopitelné, že se tak cítíš.

Můžeme změnit věci, které máme pod kontrolou

Zmínila jste, že máte problémy s tchánem a také to, že váš manžel ustupuje jejich požadavkům, což vyvíjí tlak na vás osobně i ve vašem vztahu. Jedna věc je, že bohužel nemůžeme změnit věci, které nemáme pod kontrolou, jako jsou ostatní lidé a vnější situace. Jediné, co můžeme změnit, jsou věci, které máme pod kontrolou, tedy naše činy, reakce a myšlenky.

Nicméně je velmi těžké očekávat, že se vzdá pomoci rodině. Vy dva jako pár ale máte také své vlastní životy a potřeby, které jsou stejně důležité.

Upřímně si promluvte se svým manželem

V praktické rovině potřebujete mít upřímný a jasný rozhovor s manželem o situaciZačněte tím, že si každý den alespoň půl hodiny popovídáte o věcech, například o tom, jaký jste měli den, co se děje v práci atd. Ujistěte se, že si povídáte jen vy dva, žádné elektronické přístroje, vypnuté telefony nebo nepřijímáte hovory atd.

Zajistěte si pohodlnou komunikaci

Jakmile se komunikace uklidní, začněte vážnějším rozhovorem. Mělo by to zahrnovat, jaká je přesná situace z jeho strany, jak se v dané situaci cítí (důležité je také pochopit jeho pocity a perspektivu), sdělit mu, jak se v dané situaci cítíte vy a jak ovlivňuje váš život, důležité je být co nejupřímnější. Mluvte o svých plánech do budoucna a financích.

Diskutujte o plánech do budoucna

Promluvte si o narození dětí a koupi domu a společně si vytvořte finanční plán s konkrétními a specifickými cíli, kolik si na to musíte našetřit, jak dlouho to bude trvat (časový harmonogram nebo dokonce termín) a co je třeba udělat pro dosažení tohoto cíle.

Stanovte si limity společně

Zde musí mít jasno v tom, kolik musí své rodině dávat a do kdy jí bude dávat velké částky. Musíte si s ním promluvit a společně vymezit jasné hranice, do jaké míry může nebo plánuje své rodině pomoci a kdy musí dát na první místo své vlastní potřeby. Možná nebudete moci změnit skutečnost, že bude své rodině dávat peníze, ale společně s ním si stanovte limity a cíle tím, že přijmete, co musí dělat, ale také se ujistíte, že akceptuje i vaše potřeby. Je důležité toto cvičení dělat společně.

Promluvte si s přítelem nebo poradcem

Na emocionální úrovni, pokud existuje jeden člen rodiny nebo velmi blízký přítel, který ví o tom, co se děje, a může vám pomoci a podpořit vás, někdo, komu můžete důvěřovat, pak si s ním prosím promluvte. Je důležité, abyste si věci nenechávali jen pro sebe. Musíte to dát ven tím, že si s někým promluvíte. Případně můžete zkusit psát do deníku a uvidíte, jestli to pomůže.

Pokud se nemáte komu svěřit, zkuste si promluvit s poradcem, ať už pro sebe, nebo dokonce pro to, aby vám pomohl usnadnit a zpříjemnit komunikaci a sdílení pocitů s vaším manželem.

Veďte si deník vděčnosti a čtěte knihy

Další věc, kterou bych vám doporučila, je vést si deník vděčnosti, do kterého byste si měli zapsat alespoň 3 věci, za které jste vděční. Může to být i maličkost, jako je dobré jídlo. Toto cvičení provádějte denně po dobu alespoň 31 dní. Můžete si také každý den poslechnout nebo přečíst něco pozitivního a motivujícího. Zkuste číst knihy jako Jsi drsňák, Síla vaší podvědomé mysli, Tajemství, Vesmír má záda a podobně.

Cvičte denně

Kromě toho se ujistěte, že cvičíte alespoň 30 minut denně. Ať už je to chůze, běh, tanec nebo i sport, je to nesmírně důležité pro duševní zdraví a štěstí. Cvičení uvolňuje endorfiny, které v těle vyvolávají pozitivní pocity.

Doufám, že to pomůže. Vím, že to nebude snadné, ale začněte s malými věcmi, které máte pod kontrolou, a vězte, že v tom nejste sami a vždycky se můžete obrátit na pomoc.

Všechno nejlepší

Meghna Prabhu

Váš příspěvek nepředstavuje charitativní činnost dar. Umožní vám to Bonobology i nadále přinášet nové a aktuální informace v naší snaze pomáhat komukoli na světě naučit se dělat cokoli.

Podívejte se na náš redakční proces

Seznamte se s naší revizní radou

Sdílejte zpětnou vazbu

Jaká je vaše zpětná vazba?

×

Ochotný Nahlásit chybu Ostatní

Odeslat